Eublepharis macularius - Gekončík noční

 

Výskyt: Afgánistán, Pákistán, Indie

Popis:  Jedná se o gekona se soumračnou a noční aktivitou, dorůstajícího 18-25cm. Samci mají výrazné preanální póry a pouzdra hemipenisů pod ocasem, samice jsou menší a méně mohutné. Hlava je viditelně oddělená od těla, svisná zřítelnice, růžová tlamka plná drobných zoubků. Silný ocas sloužící jako zásobárna tuku a vody, má možnost regenerace, gekončíci jej odhazují v případě nebezpečí, nechytat je za něj. Prsty mají zakončené silnými drápky, nedokáží šplhat po skle, po jiných drsnějších plochách jako je kámen, korek, dřevo ... atd. jsou docela zdatnými lezci. Kresba se mění během prvního roku života, mláďata jsou zbarvena odlišně od dospělců, jejich kresba se postupně rozpadá a přetváří. Také se mění její intenzita v závislosti na teplotě. (pokud vám gekončík tmavne, tak je teplota nízká!!)

(Mimochodem, víte, jaký je rozdíl mezi gekonem a gekončíkem? Pozor na to slovíčkaření, gekončíci mají pohyblivá víčka a oči zavírají, gekoni ne, rozdílů je víc, ale tohle je základ).
 

Chov:  Zvířata jsou velmi snášenlivá, pokud se chceme snažit o odchov, chováme ve skupinách samec a minimálně dvě samice (1,2). Pokud chceme mít jen jedno zvíře, je jedno, zda si vybereme samce či samici. Pokud budeme tvořit skupinu, v žádném případě nesmíme mít pohromadě více samců než jednoho. Samci se dají chovat pohromadě tak zhruba do půl roku života. Pak již dochází k potyčkám. Nedáváme k sobě jedince různých velikostí, vždycky tam hrozí stres, vzájemné napadání, pokousání či upadnutí ocásku, vše v lepším případě. žádné kombinování dospělých zvířat s mláďaty. Pokud nemáte dvě terária, kupte si další už dospělé. Pohlaví lze vizuálně (okem) rozlišit cca od 2 - 3 měsíců po narození mláděte. U samců jsou zřetené kapsy hemipenisů pod ocasem. (když zvíře položíte na bříško, podíváte se zezadu a lehce zvednete nahoru ocas, tak samec ma uprostřed jasně zřetelnou prohlubeň) Póry mají většinou obě pohlaví, ale liší se jejich výrazností.

Je odpovědností chovatele, aby se o svá zvířata postaral, sledoval je a poskytnul jim potřebnou péči a podmínky. Pokud se některé zvíře straní ostatních, je nutné ho separovat a sledovat. Ale nečekat týdny! Pokud zvíře nevidíte žrát s ostatníma a chová se jinak, nečekat! Může být stresované, nemocné, zraněné, ... vše je potřeba řešit, dřív než bude pozdě. Vždy se stává. že některá zvířada rostou rychleji než jiná. Proto i mláďata sledujeme a rozdělujeme podle velikosti. Pamatujte, ze nejvíc zvířat v chovech zajde na stres, ... a pak na přílišnou péči :)

Jako substrát používám u mláďat ubrousky nebo papírové utěrky, u dospělců hrubý písek (velikost zrna minimálně 5 mm, aby nedošlo ani k náhodnému požití). Pokud mláďata žerou písek, ihned přendat na ubrousky. Jak se ucpe, je zle a může to končit i smrtí. Když je trus jako pískový váleček, tak mají střeva plná. Někdy se jim povede písek normálně vykálet, da se jim trochu pomoct třeba kapkou olivového oleje do tlamky. Lignocel je vhodný pouze do kladiště, ne jako běžný podklad, písek používat pouze říční, ten má kulaté kamínky, pískovištní je drcený pískovec, je ostrý.

Ve výbavě terária by neměl chybět prostorný úkryt. Nejlépe několik v různých částech terária, aby si zvířata mohla vybrat. Pod jeden “domeček“ dám misku s lignocelem, který udržuji stále vlhký, nejlépe dále od zdroje tepla. Zvířatům při svleku slouží ke zvlhčení staré kůže a celkově napomáhá bezproblémovému svlečení, samice pak do něj ve snůškovém období kladou. Dobré je použít něco s neprůhlednými stěnami. Ideální vstupní otvor je na stropě domečku, aby hrabající zvíře substrát nevyházelo ven. Gekončíci jsou zdatnými lezci, takže se nemusíme bát, že by se dovnitř nedostali (pokud teda domeček máme rozumně vysoký). Kladiště používám s průhledným dnem, většina snůšek je přímo na dně a je vidět zespodu (když jsem líný vše prohrabávat). 
 

terarko
Terárium 90x45x40 pro skupinu 1,5 

Pro skupinu 1,2 použijeme terárium o rozměrech minimálně 45*30*30 (délka*šířka*výška), lepší je s větší plochou dna. Ve větším teráriu lze chovat i skupinky až 1,6.

Gekončíci potřebují terárium vyhřívat, já používám pro malá terária 15-25W žárovky s krytem z květináče – stačí obyčejné či bodové (koupené v elektru, nekupujte drahé super žárovky od tera firem, radši kupte dražší vitamíny, viz. potrava), popř. v kombinaci s topným kamenem nebo kabelem. Pokud dostatečně vytápíme dno, použijeme jen slabý zdroj světla jako je obyčejná bílá zářivka či úsporná žárovka. Teplota by měla být u zdroje tepla kolem 30-34°C, v nejstudenějším místě kolem 25°C. Noční pokles na pokojovou teplotu.  Můžeme nechat topný kámen zapnutý i nonstop.

(tip: pokud vytápíme jen žárovkou, dáme pod ni na dno větší kámen, ten se nahřeje a bude držet teplo a hřát i po vypnutí zdroje, pak se na něm mohou gekončíci vyhřívat chvíli jako na topném kamenu).

ukryt
Bez úkrytu jsou zvířata plachá a špatně se aklimatizují,
i oni potřebují trochu soukromí a klidu

Nezbytná je miska s vodou, i když se jedná o zvířata ze sušších oblastí, pít musí. Není pravdou, že by gekončíci žili na poušti a vydrželi bez vody. Do misky dávám menší kámen, nebo víčka od pet lahví, aby trčely nad hladinu. Zamezí utopení jak potravy tak i třeba mláďat. Sice by se nemělo stát, aby se zdravé mládě utopilo, ale kdo ví.
Misky pravidelně vymýváme, stačí je treba přelít horkou vodou a odrhnout kartáčkem, chemie je zbytečná.

 

shypo
Zakalené Shypo - před svlekem

mss
Zakalená MSS

svleksvlek
Svlek Blizzarda

 

Mládě
Líhnoucí se Hypo


Odchov: Samice po páření klade 2 bílá vejce, vyjímečně jedno, po 15-20 dnech. Nejlepší je připravit jí uzavřenou krabičku s neprůhlednými stěnami a vlhkým substrátem uvnitř. Před samotným kladením samice usilovně hrabe, necháme ji v klidu a vyčkáme. Většinou hrabe tak den-dva, a pak se teprve vyklade. Vejce opatrně vyhrabeme a přendáme do inkubátoru. Neotáčíme je, ani s něma netřeseme, jen je opatrně přendáme. (letos mi vypadla z ruky krabička se čtyřmi vajíčky a vysypala se mi na zem, vejce se rozkutálely, opatrně jsem je posbíral a vrátil do do krabičky, nakonec se z nich vylíhla 4 krásná mláďata, takže zase tak choulostivá nejsou). Jako inkubační substrát používám vermikulit. Není drahý, je sterilní a neplesniví. Ten navlhčím tak, aby z něj nekapala voda a vše nasáknul do sebe. Vejce zahrabu tak do poloviny. Do krabičky udělám otvory po stranách a přendám ji s vejcemi do inkubátoru. Inkubátor mám třívrstevný, ze skla, polystyrenu a lexanu. Vyhřívám topným kabelem připevněným na stropě a napojeným na termostat. Uvnitř mám dvě větší misky s vodou kvůli udržení vlhkosti. Pokud byla vejce oplodněná, můžeme se těšit za 45-70 dní na malé dráčky. Délka inkubace je přímoúměrná teplotě inkubace. Při vyšší teplotě se mláďata líhnou dřív. Po vylíhnutí použitý vermikulit vyhodím, krabičku nechám vyschnout, vydesinfikuji je savem, vymyji a znovu použiji.

pohlavipohlavi
Pohlaví - vlevo samice (nebo nahoře), vpravo samec (dole) - zvířata jsou mladá, proto je to hůře vidět, může se stát, že i samice mají viditelné póry, ale kapsy hemipenisů ne.

Takto vypadá samice, co zadržela snůšku, zvíře přestalo žrát a hublo, tohle už je konečné stádium. Škoda jí, bylo to jedno z nejlépe vybarvených zvířat roku 2008

Teplota inkubace:
24.5-27°C - samice
27.5-30.5°C - půl na půl samci/samice
31-32°C - optimální teplota na samce

23-24°C = cold males = samci často neplodní
32.5-34°C = hot females = samice často neplodné

- u těchto extrémních teplot dochází k úhynu zárodků či k deformacím, na teplotě je totiž závislý, mimo jiné, i vývoj nervové soustavy. Teploty jsou lehce orientační, při daných teplotách se líhne vždy mnohem více jednoho pohlaví než druhého, ale 100% to není nikdy. Zároveň nedoporučuji nastavovat teploty přesně na hranici, teplota vždy trochu "skáče" a teploměry nejsou nikdy přesné. Stalo se mi, že různé teploměry ukazovaly i o 2°C jinou teplotu než ve skutečnosti byla. Tím se dostáváme z 32°C na 34°C a jsme bez mláďat. Doporučuji dražší digitální laboratorní teploměry, nebo přijatelně drahé přesné rtuťové. Sám používám v inkubátoru laboratorní rtuťový teploměr a je skvělý.


Inkubátor

Inkubátor otevřený
Inkubátor - přední stěna k nahlédnutí, horní víko snímatelné

vejce
Vejce v kladišti

Krmení: Gekončíci žerou pohybující se potravu, hmyz do velikosti jejich hlavy. Krmíme cvrčky, kobylkami, sarančaty, šváby, červy, popř. myšími holátky. Když už se rozhodnete krmit červy hodně, tak se snažte alespoň jednou - dvakrát v týdnu dát cvrčky, ať malí draci mohou aktivně lovit. Mláďata krmíme nejlépe ob den, nejmeší se lépe rozktmují na malých cvrčcích, vždy jen takové množství, co dokáží hned zkonzumovat, dospělé krmíme maximálně 2-3 krát do týdne. Holátka podáváme v omezeném množství, hlavně snášejícím samicím v sezóně, cca 2x měsíčně. U samce nedochází k takovým energetickým výdajům a odvápnění. (Na potvoru mi většinou  holata berou hlavně samci, samicím se občas nechce). Sladkými kašičkami nekrmím, je to nesmysl. V místě výskytu  nemívají  sladkosti k dispozici,  narozdíl třeba od felzum, které běžně olizují květy nebo se dostanou i ke zralým a přezrálým plodům. A  už vůbec ne mléčné krémy, to je absolutní nesmysl, nedokáží trávit mléčnou bílkovinu.

Gekončík potřebuje do těla s krmením dostat krom stavebních látek i množství vitamínů i minerálů a hlavně vápníku. Když si koupíme krabičku cvrčků a doneseme si ji domů, nikdy nevíme, jak dlouho vlastně na krámu byli. Jsou hladoví a v sobě pořádně nic nemají.  Ja to dělám následovně, koupím cvrčky, doma je přesypu do pixle od Primalexum, kde jsem do víka vyřezal díru a zakryl pletivem. Do ní dám na dno noviny a plata od vajec. K tomu přidám rulky od toaletního papíru. Pak jim jdu natrhat hrst pampeliškových listů a květů (neměly by být mokré, množství takové, aby ho dokázali během dne zkonzumovat), do malé krabičky přidám trochu ovesných vloček, strouhanky, Roboranu a psích granulí, mrkve, čínského zelí, salátu, jablka, ...  a vložím ji tak, aby se do ní vrčči mohli dostat a mohli pak i vylést. Tahle je nechám „nabrat“ několik hodin před krmením. Do skleničky od dětské výživy nasypu trochu práškových vitamínů (viz vitamíny). Pixlu se cvrčky dám do vany (tím myslím kvůli manipulaci s litry cvrčků, ne s 0,05 deci), otevřu, oklepu od cvrčků horní plata a vyndám je. Pak do připravené malé krabičky s víkem oklepu cvrčky z rolek od toaletního papíru. Pak je přesypu do skleničky s vitamíny, zavřu ji, nemíchat, protřepat. Takto obalený hmyz podávám zvířatům. Z praktických důvodů krmím dospělce ráno, terária mám u hlavy a nejsem na cvrkání celou noc zvědavý. Sice u toho už normálně usnu, ale přece jen ... Gekončíci jsou po aklimatizaci schopní žrát v podstatě v kteroukoliv denní dobu, nemusíte se bát, že by byli ryze noční. Ideální je krmit až večer, kdy jsou nejaktivnější.

Albino svlek
Čerstvé albino se poprvé svléká

Regenerát: V přírodě se běžně stává, že zvířata o část či celý ocásek přijdou. Není to žádná tragédie. Nemá vliv na jejich další život. Při upadnutí vyteče trocha krve, ale zvíře to přežije bez našeho zásahu. Pak mu časem doroste nový ocásek, který už bohužel nebude tak hezký jako ten původní.

Mládˇata
Mláďata, vlevo to světlé je Albino, ostatní dvě jsou hetero Albino

 

Vitamíny: Na trhu je ke koupi spousta vitamínových preparátů. Neříkám, že jsou špatné či dobré, jednodušší je rozdělit je na levné a drahé. Běžne používám Plastin, Nutrimix + přidávám čistý vápník. Návod na alternativní směs je např. v knize Gekoni1, vřele doporučuji. Z dražších používám buď Nekton, poslední době hlavne Miner-All - kombinuji žlutý a červený. Používám jich víc, většinou je tak po 2-3 měsících prostřídávám. Pozor na dobu trvanlivosti směsí!  Pak přidávám gekončíkům AD3 combinal, po zimování i vitamín E. Pozor, je to silně koncentrované, může i ublížit. Dávkovat opatrně, dávám kapátkem jednu kapku měsíčně do misky s vodou. Ideální je předtím nechat gekončíky tak 2 dny bez vody. Nebo místo kapky do vody, namočím do Combinalu špejli a otřu ji gekončíkovi o tlamku (ne o nozdry). Opakuji jednou za dva měsíce. Ale pauza může být i delší. Abych pravdu řekl, sám si nejsem jistý, jak rychle se Combinal na vzduchu rozkládá, proto obě metody kombinuji, popř. zvířatům davám malou kapku zředěného combinalu přímo do tlamky. Např. u Paroedur jsem bez častého podávání Combinalu nebyl schopen udržet kvalitní snůšky a mláďata byla slabá. Na druhou stranu spousta začátečníků tímto přípravkem své svěřence nechtěně zabila. Pokud máte dostatečně dotovanou stravu a kvalitní vitamíny a minerály, nemusíte nutně AD3 dodávat. Ale chce to sledovat zvířata a v případě, že se Vám nebudou zdát nebo budou mít nějaký problém, nechat si poradit. Dostalo se mi do rukou několik zvířat, co nebyla skoro krmena a vitamíny neviděla ani z rychlíku, pak je jediná šance Ad3 + vápník + kvalitní strava a doufat, že zvíře se dá dokupy. Rachitida (=odvápnění kostí z nedostatku vápníku v těle, kdy se vápník z kostí použije na umožnění životně nezbytných procesů) je proces nevratný a deformace po něm zůstávají navždy. Dá se jen zpomalit či zastavit.

V terráriích mám mističku s nasypanými vitamíny, a popř. i nastrouhanou sépiovou kostí, zvířata si v případě potřeby samy líznou. Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsem dal mističku dovnitř, tak to opravdu žrala. Minimálně Plastin jim chutná :)

Na co si dát pozor :
Pozor na to, co kupujete. Zvíře, které vypadá slabší než ostatní tak vypadá z nějakého důvodu. S velkou pravděpodobností bude mít i nějaký zdravotní problém. U plazů se nemoci těžko zjišťují a o to hůře léčí.  U mladých zvířat jsou většinou smrtelné, pokud pomůže včasný zákrok veterináře a zvíře se povede dát dohromady, je cena za léčbu mnohonásobně vyšší než pořizovací cena zvířete. Pokud si pořizujete už slabé mládě, tak šance na vyléčení je prakticky nulová a velmi vysoká šance na zavlečení dalších problémů do chovu. Na to myslete především. Většinou padne dřív, než si něčeho všimnete.  Proto kupovat jen co největší, nejsilnější mláďata a pokud možno co nejzdravěji vypadající. Záruku chovatele, že se sám spraví a bude to lepší, vůbec neberte v potaz.
V podstatě mláďata se neléčí vůbec. Dřív padnou. A dospělci? Pokud to nejsou kryptosporidie, které jsou neléčitelné a smrtelné, tak to také není žádná sranda. Karanténa, opakované podávání léků, ať už perorálně či injekčně, není nic příjemného ani pro chovatele, natož pro zvíře. Veterinář sice udělá rozbor trusu popř. krve, ale pokud to není specialista na plazy, tak to dopadne tak, že mu dá injekci buď širokospektrální antibiotika nebo jen koktejl vitamínů. Množství odhadne, zvíře nebude vážit a pěkně ho předávkuje. Oslabené zvíře to nedá.
Po předávkování, pokud to přežije, se bude pěkně motat a nebude tak dva týdny žrát, to je další tvrdá rána.
Ovšem kryptosporidie nemáte automaticky, když se gekončík dvakrát poblije nebo když nechce žrát. V době klidu - zimování,  některá zvířata nežerou vůbec nebo jen minimálně. Jiná přestávají žrát na podzim sama.
Takže v klidu, čekat, občas podat pár cvrčků a nekrmit dřív, než zmizí z terária. Pokud je nesežerou, tak je lepší je rovnou vychytat.
 
Tím bych asi tuhle část prozatím uzavřel. Průběžně do textu připisuji různé další poznatky.
Sám vím, že se mi uz tak parkrát zželelo zvířete, které bych si normálně ani nekoupil,
a bylo to jen další zbytečné trápení. To platí obecně při nákupu všech zvířat.

Závěr:

Chov gekončíků je nenáročný, s dodržením základních pokynů, se neliší od chovu jiných gekonů. Ne náhodou jde o nejvíce chovaný druh plaza na světě. Nepotřebují velké vlhko, UV zářivku ani vysoká terária,  za trochu snahy jsou vděčnými chovanci. Ale je potřeba si uvědomit, že to nejsou zvířata na tahání, dlachnění a nošení ven, snadno podléhají stresu a upouštějí ocásek.

V dnešní době literatury a internetu se o nich dá najít opravdu hodně informací. Pokud by někomu nebylo něco jasné či měl k části mého textu připomínky, stačí napsat na mail. : paroedura(zavinac)seznam.cz

 

TOPlist
aktualizováno: 14.07.2017 09:46:07